Ve jménu lebky se zkříženými punčochami

Mládí v hajzlu aneb "Musíš to zažít, pokud chceš poznat, jak moc to bude špatný..."

6. dubna 2016 v 21:52 | T.♥
Nevím, zda si toho čtenáři všimli, ale nedávno jsem oslavila, ehm, "významné životní jubileum" (aneb jsem stará jak papuč důstojníka z druhý světový). Přináší mi to nové, nezvyklé pocity. Že už nejsem nejmladší :D že už nejsem nejmladší generace :D. Že jsem stará :D píšu smajlíky ale mám z toho náběh na depresi takže pohoda :D tolik věcí jsem si myslela že do tohoto věku stihnu... a furt jsem se životem udělala prd... asi se to už nikdy nezmění.... :D :D píšu smajlíky ale jsem zoufalá, lidi, je to děs xD .


Nicméně když už jsem taková stará rašpla plesnivá, vede mě to k tomu, že přemýšlím nad svými "starými já" - vybavuji si svoje chování v určitém věku a dívám se na něj takovýma těma lehce mateřskýma očima - aneb "joo, byla jsem blbá".

Ale abych poznala, že jsem blbá, musela jsem zestárnout xD. Abych si mohla poradit, musela jsem "to zažít" ....

A tak mě v duchu tématu týdne napadlo napsat jen takový rozstřel - pár vět, co bych řekla jako radu každému roku svého "Já" :) :P. Třeba to někoho pobaví.... a třeba se přestanu cítit jak před důchodem xD. Kterej mít nebudu, johó! :D

 

10 důvodů proč miluju devadesátky

25. ledna 2016 v 21:58 | T.♥
Jo, článek s ÚPLNĚ stejným nadpisem jsem četla, nicméně byl strašnej. Napiču, příšernej, psal ho nějakej přihřátej idiot který asi prožil devadesátky v alternativním vesmíru... nebo jsem jenom blbá já. Co už.

CO BYLO NA DEVADESÁTÝCH LETECH ULTRABOŽÍ:

1. NIRVANA
2. KURT COBAIN
3. COURTNEY LOVE s uhlazenějšími plastikami
4. RIOT GRRRLS
5. Teenage komedie typu "10 důvodů proč tě nenávidím" *
6. THE SIMPSONS
7. TRAINSPOTTING
8. MIZERNÁ TECHNIKA (žádný FB, smartsračky, ...)
9. Kluci nenosili ty zpičený účesy co maj teď (chocholka na holé hlavě, teplý culíček apod.)
10. v Česku byla k dostání toaletka Indian Summer. Ta vůně mi chybí -.-

Obkecávat to nebudu. Jedenáctá parádní věc na devadesátých - byla jsem malý dítě, netrpěla jsem na PMS a nemusela jsem si vylívat zlost na blogu.cz xD. Mír s vámi, děcka ;P.

T.♥

Mladší o pár let aneb "Ne, já už fakt nejsem pod zákonem"

26. prosince 2015 v 18:46 | T.♥
K tomuto článku mě inspirovaly články na jiných blozích. Přiznávám to bez mučení a hned. Opičím se? Možná. Je mi to fuk ;P.

Je mi dvacet let. Dokonce už se mi ten dvacátý rok života dost rychle chýlí ke konci a mě čekají 21. narozeniny. A já mám z toho celkem solidní depku. Proč?

PROTOŽE POŘÁD VYPADÁM JAKO DÍTĚ.


 


I'm not yours

7. prosince 2015 v 22:34 | T.♥ |  Střípky kreativity
Možná to úplně nesedí k témetu týdne, ale co už. Součástí hledání každé věci je fakt, že víte, kde ta věc není, popř. kdo ji nemá. So I don't have to know a single thing but I still know... I'm not yours.

I'm not yours

Hiding myself
Behind black eyliner
Catching a bird
Like the black cat nextdoor

Suiting myself
Into the French role-model
and covering the holes
on my heart

I'm never gonna be your type
Lie to your own balls as long as you wish
I'm never gonna be your savior

I'm never gonna be your type
Everybody's soulmate sunk in rubbish
Get into your mind
that
I'm
not
yours.

Dresden Dolls - Girl Anachronism

23. listopadu 2015 v 20:08 | T.♥ |  Songy
Dnes se po převelice dlouhé době vracím k původní myšlence svého blogu. Aneb jakožto fanynka Emilie Autumn... bych neměla opomíjet Amandu Palmer a Dresden Dolls.



Amanda mě teď popravdě řečeno baví mnohem víc než Emilie :P. Jednak je taková... lidštější :D... a za druhé jen tak mimochodem žije s Neilem Gaimanem, což mně osobně připadá nehorázně cool.

Tuhle písničku si zpívám celý den.... mohla bych celý ten text odrecitovat. Už dlouho jsem neslyšela, že by mi něčí text tak kurevsky mluvil z duše... :P... -_-

Cituji jen namátkou:

"And I've got some issues to work through
There I go again
Pretending to be you"

nebo -
"They'll say just
Let
Her
Crash
And
Burn
She'll learn
The attention just encourages her"


a hlavní motto tohohle v mnoha ohledech příšernýho dne -

"PLEASE EXCUSE HER FOR A DAY, IT'S JUST THE WAY THE MEDICATION MAKES HER..."

Ten text se asi nedá chápat konkrétně. Aspoň já ho tak nevnímám. Podle songmeanings.com to napsala inspirovaná tím, že přišla na svět o něco dřív, než měla... Ale já v tom vidím zpověď holky, která není až tak úplně na svém místě, není nemocná (nebo alespoň ne léčitelně nemocná), je svá, je jiná, je prostě tak trošku.... out of place. Divná, dalo by se říct.

A tenhle pocit mě dnes naprosto extrémně zavalil. A nějak to nedávám. Hodně to nedávám T_T.

Díky za pozornost.

Ve jménu toho, že holky s proužkovanými podkolenkami a trochu zamotanými hlavami musí prostě vždy držet při sobě

Wayward T.♥

Kuřácká dilemata

9. listopadu 2015 v 18:31 | Wayward T.♥ |  Střípky kreativity
Kratičký úryvek z mého dnešního rozhovoru sama se sebou:

/Vytahuji cigaretu/

"No co... Zapálím si... Život je příliš krátký na vyhýbání se cigaretám..."

Odpověď mého sakrastického mozku:

"Hahaha! To si kuř, že je..."

...Aneb cigárama si onu krátkost tuplem pojišťuju, že... :D.

Jojo.

V pondělí podvečer zdraví

Wayward T.♥

PS: Chápu, že nejde o zrovna obšírný článek, ale tak mě to pobavilo, že... :D jsem prostě musela. I vlastní hlava občas umí přijít s nečekanou hláškou xD. Papa ;).

O knihomolaření na veřejnosti aneb Lidi, čtěte, sakra...

3. listopadu 2015 v 21:04 | Wayward T.♥
Dnes se mi stala poněkud nepříjemná věc, která mě po předlouhých měsících stagnace opět donutila pokusit se sesmolit nějaký článek. Seděla jsem zrovna na školní chodbě, čekala na hodinu a pro zabití času jsem si pročítala nějaké básničky od Bukowskiho*. Lidi kolem mě kecali, smáli se, pouštěli si hovadiny na Youtubku, nic, co by mi vadilo, normální zvuky života. Dokud jsem přes celou chodbu nezaslechla jakési dvě nepříliš opatrné spolužačky, jak začaly spiklenecky mumlat, počemž jedna z nich vyhrkla: "Jó, furt jenom čte."

Mít lepší náladu, možná po nich spiklenecky zamrkám a nechám to plavat. Bohužel pro nás všechny, měla jsem náladu už tak dost pod psa xD. Takže jsem se jen zamračila ("Furt? Jenom? Vždyť knížku ve škole vytáhnu tak jednou dvakrát týdně, ani ne..."), v duchu jsem oněm slečnám vynadala do porvchních degentek a jen velice nesoustředěně jsem pokračovala v četbě.

V podstatě by se mohlo jednat o jednorázovou nepříjemnost, ale pak mi začaly docházet souvislosti.

Kdekoli jsem před maturitou vytáhla knížku (a jak všichni víme, před maturitou by se knížky přece jen v konečném důsledku číst měly), následovala reakce typu: "Co čteeeeš?! Seš knihomol!" a ani moje teorie o tom, že před maturitou by se přece jen v konečném důsledku knížky číst měly, mi moc nepomohla od nálepky "ona je čudná, ona si čte". Nicméně, i skrze tyto zkušenosti jsem na veřejnosti začala vytahovat knížku pravidelně.

Částečně proto, že - jakkoli je mi to kvůli reakcím okolí trapné přiznat - si počtu celkem ráda, a částečně také proto, že jsem od přírody provokatér každým coulem a tak trochu mě baví srát lidi, jsem po matuře začala valit knížky jednu za druhou. Bukowski, Welsh, Ginsberg, Gaiman, do toho volná chvilka na brigádě, čekání na vlak nebo prostě jen zevlení v parku - jednoduše jsem se rozečetla celkem ve velkém stylu - před lidmi, NASCHVÁL - a užívala jsem si to. A tentokrát s dopředu určeným cílem - záměrně jsem se s knihou neschovávala. Chtěla jsem, aby lidi viděli, že čtu, aby viděli, co čtu, a byla jsem zvědavá, zda to někdy povede k nějakému hovoru na danou knihu nebo jakékoli zajímavé reakci. Nazvala bych tuto činnost "demonstrativním čtením na veřenosti" a abych nějak zdůvodnila, proč je tento článek řazen mezi témata týdne, ano, troufám si říct, že vytáčení okolí s knihou v ruce je kus moje zvláštní záliba, takové lehké moralizování, lehký exhibicionismus a porce přirozeného provokatérství xP.

Paradoxně, po tom, co jsem s tím vším uvědoměle začala - nestalo se nic. Otázka "Co čteš?" mi byla za několik měsíců položena tuším dvakrát (čehož si vážím, aspoň něco xD). A dnes se tedy nepřímo dostavila přesně taková reakce, která mě od mého "demonstrativního čtení na veřejnosti" málem odradila.

Málem....

Než mi to docvaklo.

Lidi, kamarádi, děcka, kolegové... čtěte.

Že čtení z nikoho neudělá ještě většího blbce, to doufám zdůrazňovat nemusím. Že čtení neudělalo ještě většího blbce z nikoho v žádném historickém období, to asi taky ne. Ale ráda bych podtrhla, že v dnešní době může knížka nadělat snad ještě větší zázraky než v minulosti - ne proto, že lidé hloupnou (jsem odpůrcem veškerých teorií o tom, že jde civilizace do kytek, podle mě je stejně nanic už pěkně dlouho a ještě dlouho naprosto stejně nanic bude, což zní dost pesimisticky, ale ve své podstatě mi to připadá spíš velmi osvobozující ;P), ale pro způsob, kterým si navykli se zabavit. Žijeme v rychlé době, kdy mnohdy rozhodují sekundy, ne-li milisekundy. Tím více je důležité umět vypnout. Ale místo toho - rozhlédněte se někdy kolem sebe. Čím se lidé okolo vás baví? V každé volné chviličce vytáhnou TU VĚC. Je to placaté, elektronické a chytá to wi-fi. Nejčastěji tedy MOBIL. A přísahám, každý volný okamžik, každou rozpačitou chvilinku, každou posranou minutu svého života, kdy okolí nenabízí dostatečné rozptýlení, do té VĚCI čumí. Jako, jó, mobily jsou fajn, taky jeden mám a chytá wifinu :D, ale ... žádný jiný způsob zabavení se nenabízí*?

Tím pádem se v situaci, kdy jsem za divňačku, která "furt jenom čte", cítím velice oprávněná zařvat naprosto komukoli do ksichtu: "Furt seš jen na mobilu!" A myslím, že pomalé načítání videa na Youtubku nebo nesmyslné lovení nových příspěvků svého ex na sociálních sítích ještě nikomu příjemné zkrácení chvíle a klid do duše opravdu nepřineslo. No, za všechny lidi na světě asi nemám oprávnění mluvit, ale... mně určitě ne. Proto na chodbách čtu xD.

Ale vidíte tu sílu? Občas je prostě fajn vymanit se z všudypřítomné elektrosociílnímediálněovládanécosicosi takzvané "reality", kdy věci mají smysl jen, dokud vás na ně nepřestane bavit klikat, a namísto toho zašustit papírem a ponořit se do něčeho uceleného, něčeho, co se nemusí načítat, jen.... pročítat :D.

Pokud se mnou někdo nesouhlasí, neberu mu to. Ale pokud jste se ve slovech nad touto větou našli, apeluji na vás:

ČTĚTE. ČTĚTE TAK, ABY TO VŠICHNI VIDĚLI. NESTYĎTE SE ZA TO. SERTE TÍM TY PŘELÉTAVÉ LIDI OKOLO. Nebojte se toho.

Poslední dobou mi nic nepřipadá krásnější, než když vidím pěknou mladou holku/ženu***, která v rukou drží rozečtenou bichli. Je to jak dívat se na zázrak :D. Samozřejmě, můžeme čekat i nepěkné pohledy, neboť přiznejme si to, holka s knihou do světa vysílá poměrně feministickou zprávu typu "mrkej na mě, zabavím se i sama, nepotřebuju tvoje bezduchý fórky a hlavně, miláčku, jsem možná mnohem chytřejší než ty" (:D), což zdaleka není úplně každému po chuti (paradoxně nechuť zde otázka pohlaví vůbec neovlivňuje, jak šlo možná vidět na mém dnešním zážitku ;P). Ale už proto si myslím, že demonstrativní čtení na veřejnosti za to stojí. Někdo na to reagovat nebude a spousta lidí bude ohrnovat nos, ale stejně to v dnešní době funguje jak plivanec do tváře, velice přesně mířený a možná a SNAD schopný vzbudit i nějakou odezvu - jako že to donutí pár otevřenějších lidí se zamyslet, motivuje pár stydlivějších lidí k hrdému přiznání k četbě, nebo to alespoň naštve pár primitivů.

Takže básničky od Bukowskiho jsem dnes dolouskala do konce, a příště se zas těším na vzbuzování ohnivých reakcí na školní chodbě :D.

Pokud to někdo zvládl přečíst celé, děkuji Vám za pozornost :). Děkuji vám, že čtete.... ;D :P

S úctou

Wayward T.♥

* konkrétně Básně II. s podtitulem Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl. Celkem příhodné xD.
** pokud by tu - celkem oprávněně - nějaký chytrolín navrhl, že lidi na mobilu/tabletu/... si také mohou číst, uznávám, že ano, mohou, dokonce inkognito :D, ale přece jen si osobně myslím, že kniha je kniha. Je to jen můj subjektivní názor, nikomu jej nevnucuji.
*** tím nediskriminuji mladé kluky a muže s bichlí v ruce, nebojte xD. Jenom mi nějak připadá důležitější vyzdvihnout spíš ženské pohlaví, jelikož k němu patřím, tudíž to tam vnímám mnohem silněji. Nic jiného v tom není ;).

Partner jako Bůh ;)

18. května 2015 v 13:11 | Wayward T.<3
Ani nevím, jak jsem k té myšlence došla, možná už mi prostě oficiálně ruplo v bedně, nicméně se mi ona myšlenka natolik líbí, že jsem se rozhodla podělit se o ni se světem. Jestli to někoho osloví, budu moc ráda.

Včera před spaním jsem přemýšlela o Bohu aneb, jak si občas nechává říkat, "té staré mrdce křesťanské" (xD). Jak to s ním vlastně mám. Jestli si myslím, že je, jestli ho mám ráda, pokud je... A tak. V této tematice se občas dost ztrácím, ale včera mě napadlo geniálně trefný přirovnání:

O Wayward T.

Řekněme, že Bůh je firma. Obrovská firma jménem "Bůh" s miliardou zaměstnanců rozpínájící se po celém vesmíru. Myslím, že jméno šéfa a vlastníka v jedné osobě si domyslíme všichni xD. Mohla bych se dál věnovat hierarchii firmy a jednotlivým odvětvím, ale nepovažuji to v tuto chvíli za podstatné. Důležité je, že vedle nadnárodní korporace "Bůh" existuje malá soukromá firmička s názvem "Wayward T. <3". Mezi oběma firmami existuje smlouva o spolupráci, Bůh vlastni většinu akcií Wayward T. <3, obě firmy sledují podobný záměr a celkové vztahy mezi nimi jsou dobré. Ale firma WAyward T. zůstane navždy firmou Wayward T. Parťák, nikoli zaměstnanec. Protože pracovní poměr by všechno zničil.


Jestli to má někdo stejně, nebojte se toho :) hrozně moc křesťanů jsou nehorázně umanutí lidi, kteří musí být všichni stejní, protože oni přece naprosto přesně ví, kde je Bůh chce mít a kde nás chce mít všechny.... Kravina. Kdybych já byla Bůh, oceňovala bych lidi s nezávislým myšlením. Koneckonců, neměl nás stvořit k obrazu svému? O Bohu by se dalo hádat hodiny, ale že je, narozdíl od doslovných papouškovačů bible, nezávislý, na tom se asi shodnem všichni...

Takže si myslím, že firma Bůh podporuje drobné podnikatele a pokud se chcete duchovně zařídit vlastním způsobem, nemusíte nutně jít proti němu, a je ideální doba na uzavření dohody o spolupráci ;)

Hare Krišna satanistům (jsem největší provokatér na světě, já vím xD)

Wayward T. <3

PS: Nikdy, nikdy, nikdy se nerozhodněte maturovat ze Základů společenských věd. Takhle to pak totiž dopadá ;DD :D :D :D :D :D :D lol

Má punk budoucnost?!?!

4. března 2015 v 22:05 | T.♥

Nedávno jsem se zamyslela a spočítala jsem, že od doby vzestupu nejznámějších punkových kapel uběhlo již přes 40 let. A přestože s blížícími se dvacetinami pořád zdůrazňuju, že léta jsou jen čísla a že jeden rok je v podstatě strašně krátká doba (což je fakt xD), přesto mě toto zamyšlení docela zarazilo. Kapely jako Ramones, The Clash, Sex Pistols, na určité rovině i Patti Smith či Stooges... Vážně od té doby uplynulo tolik vody? A co víc, jsou vůbec klasické punkrockové kapely ještě aktuální? Mají dnešnímu vypjatému světu co říct?

Punk tak jak ho známe měl hlavní slovo v 70. letech. Válka ve Vietnamu se chýlila ke konci, válka studená se ke konci neměla ani zdaleka a co tak já vím, všechny mladé britskoamerické lidi tak nějak sr.lo nastavení společnosti. Politici nám lžou! Disco nám lže! Náboženství nám lže! A co víc,
"Koncem 60. let všechno znělo jako třistaosmdesátá kopie Claptona nebo Zeppelinů," jak prozrazuje v jednom z rozhovorů můj momentální oblíbenec Iggy Pop (:) ). Lidé potřebovali něco nového, něco, co by OPRAVDU nastavovalo zrcadlo zkaženosti světa, ne jako beat generation či hipíci. "Krása bude buďto křečovitá, nebo nebude vůbec," komentuje Patti SMith své druhé album, a podle mě to sedí na celý tehdejší koncept punku (pokud nějaký koncept má, jistě ;) ). Drsná rocková hudba v rychlém tempu se čtyřmi drhnoucími akordy, údery bicích, zpěvák nas*anej na celý svět... Asi všichni jsme se s tím v nějaké rovině setkali, jelikož vliv punku JE nepopiratelný až do současnosti. Mě ovšem zajímá, zda svůj vliv tak nějak neztrácí.

Songy o touze po anarchii a o "big 'fuck you' to all the politicians" (to mám od Green Day, ať jsem alespoň trochu aktuálnější ;D) znějí nadčasově a nesmrtelně... přesto jsem si však všimla jedné věci. Punk nešokuje. Ztratil tu svoji schopnost: "OMFG, podívejte, pankáč!!" .... dnes je to spíš: "No jó, jasně, vole, ty seš pankáč...zalez." Před obdržením prvního negativního komentáře varuji: Já NEJSEM typ člověka, který si myslí, že se svět strašně rychle mění a jde to s ním z kopce, naopak. Většinu času v mladé lidi věřím, nekritizuji o pár let mladší děcka (narozdíl od mnoha mých vrstěvníků, upřímně :D) za to, jak jsou hrozní a my takoví NIKDy nebyli a blablabla, opravdu to nedělám. Přesto si však stojím za tím, že punk dnes nikoho nezajímá. Ne doopravdy. Punkeři si navoskujou číro a jdou tvořit komunity, málokdy se mi stává, že bych se opravdu pobavila s novodobým punkerem... proč? Protože punk, jak ho známe, ztratil na aktuálnosti.

Jistěže v dnešní době nikoho nezájímá, že "jsem zkur.enej anarchista, hahaha", když ve vzduchu visí a v médiích visí celkem seriózní otázka války (a stejně všichni ví, že každý může být anarchista, jakej chce, protože při prvním střetu s realitou mu oholí číro a pošlou ho v uniformě na frontu, hahaha podruhé -.-), slova "Jesus dies for somebodys' sins but not mine" zní stále krásně, ale ve světě islamistických radikálů a přistěhovalců z Afgoše skandujících "No freedom, let's Šariya!" se jejich význam poněkud zamlžuje a vyznění působí dost bezúčelně... :D. A čím víc opravdu holduju Sex Pistols a snažím se v jejich hudbě hledat odkazy na současnou podobu světa, tím víc mi dochází, že punk v dnešním světě paradoxně znamená žít v jakési růžové bublině, kdy pro svobodu a anarchii stačí vrazit do rypáku zicherku, vdechnout lajnu a skandovat "Punk Not DEAD" v podobě absolutně MRTVÝCH ideálů... Je mi líto, ale bohužel, tak to je. Až k takové ironii dnešní punk dospěl.

CO s tím???

Víte, opět zdůrazňuji, že přesto, že nejsem vyloženě typická pankáčka/punkerka (i když to občas slýchám :DD), mám tuto hudbu i její myšlenky moc ráda, punk mi dal strašně moc, vidím v něm jedinou možnost rovnosti pohlaví a hlavně tu největší svobodu projevu, kterou zatím lidstvo vymyslelo... punkem se inspirovaly mnohé další styly (ať už harajuku, emo nebo hipster) a na to, z jakých poměrů vlastně vzešel, skutečně ovlivnil planetu Zemi na DOST dlouhou dobu... A mělo to tak být. Chápejte, já punkové ideály NECHCI nechat doopravdy umřít... A jak toho docílit?

Odpověď vidím převážně ve faktu, že punk v podstatě žádné ideály... mít nemá xĐ. Punk je v první řadě REAKCE. Reakce na trapáky ve vládě, trapáky v církvi, trapáky na rodinném gauči, trapáky ve škole, trapáky na diskotéce... prostě každého správného punkáčka-zelenáče všechno nehorázně sere a punk je cesta, jak svou nasranost dát světu najevo. A pěkně sežrat. Z toho tak nějak vyplývá, že po vzoru Johna Lydona z Pistols, který snad nikdy neřekne o ničem a nikom nic pochvalného (viz jeho permanentní osobní válka s Iry, osobní válka s Green Day, osobní válka s hipíky, dlouhými vlasy, svatbami, katolíky,... a tak xĐ), vás jako správného punka musí něco ustavičně s.r.á.t. Musíte mít něco, na co reagujete. Něco, co vás sere právě TEĎ, v tuto chvíli, teď máte chuť hodit šutrem po určité věci! A TO je podle mě podstata punku, a ta jednoduše MUSÍ být aktuální!! Aby se tohle stalo, měli by punkeři v první řadě opustit růžový bublinky a komunity a protestovat proti skutečným věcem (Příklad písničky:" Nepotřebuju média, aby mi říkali, co mám dělat, nepotřebuju Novinky, aby mě ovládali", "Zeman je piča", "*libovolný politik* je piča", "Maso v kebabu je hnusný", "Peníze, peníze, peníze" .... to jen tak namátkou xD).

Sám zmiňovaný John Lydon to bere s nadhledem: "Mladý děcka éru punku nezažila. Tak ať se odprostí od 45 let starýho stylu a jdou radši vytvářet něco vlastního." ... Na to můžu odpovědět jen - pojďme dělat nový punk. Pojďme zaplnit ulice NAŠÍ vlastní kreativitou. Svět POTŘEBUJE změnit, koleduje si o velkou vlnu protestu, ale neotřelého, tak neotřelého, jak neotřelý býval kdysi punk... ale už není. V klasiskch punkových interpretech máme nevyčerpatelný zdroj inspirace. Pro mě osobně budou asi vždycky hodně znamenat a budu po punkových deskách sahat pokaždé, když se budu cítit na pytel... protože mi pomůžou :). Ale v jejich nejlepším jménu - nechme se inspirovat, ale pokračujme dál. Nevěřím, že punk je mrtvý, jen si potřebuje znovu dýchnout současného světa. Poj'dme do toho spolu :)). Krásný příklad funkčního současného punku vidím třeba v Pussy Riot - ty holky přinesly něco nového, ovlivnily mnoho lidí, upozornily na SOUČASNOU situaci v Rusku a osobně mě mrzí jen to, že nepíšou písničky v nějakém jazyce, kterýho aspoň trochu rozumím xĐ (tak jako tak Pussyny zůstávají jediným důvodem, proč bych se někdy hodlala učit rusky xĐĐ). Z toho vyplývá jediná věc - klasický punk možná zůstane v minulosti, ale jeho principy, jeho touha po revoltě a cestě ven z nevyhovujícího systému, ta kontroverze a zápal pro věc jsou použitelné v kterékoli době. Zbývá jen umět s tím pracovat. A pak punk rozhodně nebude umírat. Bude nesmrtelný ;´) ^_^.

S láskou k Sex Pistols, Patti Smith a mnohým dalším

Wayward T.♥

Ellie aneb Koutek poezie numéro dost, kupodivu se hodící i k tématu týdne, takže to otaguju ;)

19. února 2015 v 21:10 | T.♥ |  Střípky kreativity
Obsahově to jde s "koutky poezie" na tomto blogu z kopce (a to jsou zatím jenom dva xĐĐ sakra...), ale po formální stránce se zlepšuji - tato básnička má dokonce název!! :D


"Ellie

Ellie má depresi
Ellie je v piči
Chlastala na prášky
Teď řve a křicí

Ellie je Wayward T.♥
Ellie je Bůh
Ellie je Iggy Pop
mokrej jak pstruh

Ellie má depresi
ve tmě se tyčí
nad svými přizraky
sny s ní dost cvičí

Ellie je Autorka
Ellie je Bůh
Ellie je Emilie
Ellie je v prdeli
Ellie se bojí, že umře.

Zatímco by se měla bát, zda není jediná, kdo se bojí, že umře...

... Ellie je cvok."


Děkuji, děkuji :D. Na požádání vysvětlím. Nakonec bych jen citovala zmiňovaného Iggyho (trošku na něm teď ujíždím :P) v jedné z mých nejmilovanějších písniček jakožto dokonalý popis původu toho strachu uvnitř mě: "There's nothing in my dreams, just some ugly memories."

Každej má bubáka na kebuli, no ne?! :P

Ve jménu zkřížených punčoch a svobody vyjadřování (že x.X)

Wayward T.♥

Kam dál

SLOVNÍČEK ;D:
Wayward T.♥ - přezdívka autorky blogu
EA = Emilie Autumn, geniání a šílená hudební (nejen hudební) osobnost ;)
Krumpety = The Bloody Crumpets, její skupina
Asylum = angl. blázinec, léčebna
Kdybychom si ještě furt nerozuměli, možná ještě něco připíšu ;P. Často deformuju slova, zvyknete si =D.