Ve jménu lebky se zkříženými punčochami

Má punk budoucnost?!?!

4. března 2015 v 22:05 | T.♥

Nedávno jsem se zamyslela a spočítala jsem, že od doby vzestupu nejznámějších punkových kapel uběhlo již přes 40 let. A přestože s blížícími se dvacetinami pořád zdůrazňuju, že léta jsou jen čísla a že jeden rok je v podstatě strašně krátká doba (což je fakt xD), přesto mě toto zamyšlení docela zarazilo. Kapely jako Ramones, The Clash, Sex Pistols, na určité rovině i Patti Smith či Stooges... Vážně od té doby uplynulo tolik vody? A co víc, jsou vůbec klasické punkrockové kapely ještě aktuální? Mají dnešnímu vypjatému světu co říct?

Punk tak jak ho známe měl hlavní slovo v 70. letech. Válka ve Vietnamu se chýlila ke konci, válka studená se ke konci neměla ani zdaleka a co tak já vím, všechny mladé britskoamerické lidi tak nějak sr.lo nastavení společnosti. Politici nám lžou! Disco nám lže! Náboženství nám lže! A co víc,
"Koncem 60. let všechno znělo jako třistaosmdesátá kopie Claptona nebo Zeppelinů," jak prozrazuje v jednom z rozhovorů můj momentální oblíbenec Iggy Pop (:) ). Lidé potřebovali něco nového, něco, co by OPRAVDU nastavovalo zrcadlo zkaženosti světa, ne jako beat generation či hipíci. "Krása bude buďto křečovitá, nebo nebude vůbec," komentuje Patti SMith své druhé album, a podle mě to sedí na celý tehdejší koncept punku (pokud nějaký koncept má, jistě ;) ). Drsná rocková hudba v rychlém tempu se čtyřmi drhnoucími akordy, údery bicích, zpěvák nas*anej na celý svět... Asi všichni jsme se s tím v nějaké rovině setkali, jelikož vliv punku JE nepopiratelný až do současnosti. Mě ovšem zajímá, zda svůj vliv tak nějak neztrácí.

Songy o touze po anarchii a o "big 'fuck you' to all the politicians" (to mám od Green Day, ať jsem alespoň trochu aktuálnější ;D) znějí nadčasově a nesmrtelně... přesto jsem si však všimla jedné věci. Punk nešokuje. Ztratil tu svoji schopnost: "OMFG, podívejte, pankáč!!" .... dnes je to spíš: "No jó, jasně, vole, ty seš pankáč...zalez." Před obdržením prvního negativního komentáře varuji: Já NEJSEM typ člověka, který si myslí, že se svět strašně rychle mění a jde to s ním z kopce, naopak. Většinu času v mladé lidi věřím, nekritizuji o pár let mladší děcka (narozdíl od mnoha mých vrstěvníků, upřímně :D) za to, jak jsou hrozní a my takoví NIKDy nebyli a blablabla, opravdu to nedělám. Přesto si však stojím za tím, že punk dnes nikoho nezajímá. Ne doopravdy. Punkeři si navoskujou číro a jdou tvořit komunity, málokdy se mi stává, že bych se opravdu pobavila s novodobým punkerem... proč? Protože punk, jak ho známe, ztratil na aktuálnosti.

Jistěže v dnešní době nikoho nezájímá, že "jsem zkur.enej anarchista, hahaha", když ve vzduchu visí a v médiích visí celkem seriózní otázka války (a stejně všichni ví, že každý může být anarchista, jakej chce, protože při prvním střetu s realitou mu oholí číro a pošlou ho v uniformě na frontu, hahaha podruhé -.-), slova "Jesus dies for somebodys' sins but not mine" zní stále krásně, ale ve světě islamistických radikálů a přistěhovalců z Afgoše skandujících "No freedom, let's Šariya!" se jejich význam poněkud zamlžuje a vyznění působí dost bezúčelně... :D. A čím víc opravdu holduju Sex Pistols a snažím se v jejich hudbě hledat odkazy na současnou podobu světa, tím víc mi dochází, že punk v dnešním světě paradoxně znamená žít v jakési růžové bublině, kdy pro svobodu a anarchii stačí vrazit do rypáku zicherku, vdechnout lajnu a skandovat "Punk Not DEAD" v podobě absolutně MRTVÝCH ideálů... Je mi líto, ale bohužel, tak to je. Až k takové ironii dnešní punk dospěl.

CO s tím???

Víte, opět zdůrazňuji, že přesto, že nejsem vyloženě typická pankáčka/punkerka (i když to občas slýchám :DD), mám tuto hudbu i její myšlenky moc ráda, punk mi dal strašně moc, vidím v něm jedinou možnost rovnosti pohlaví a hlavně tu největší svobodu projevu, kterou zatím lidstvo vymyslelo... punkem se inspirovaly mnohé další styly (ať už harajuku, emo nebo hipster) a na to, z jakých poměrů vlastně vzešel, skutečně ovlivnil planetu Zemi na DOST dlouhou dobu... A mělo to tak být. Chápejte, já punkové ideály NECHCI nechat doopravdy umřít... A jak toho docílit?

Odpověď vidím převážně ve faktu, že punk v podstatě žádné ideály... mít nemá xĐ. Punk je v první řadě REAKCE. Reakce na trapáky ve vládě, trapáky v církvi, trapáky na rodinném gauči, trapáky ve škole, trapáky na diskotéce... prostě každého správného punkáčka-zelenáče všechno nehorázně sere a punk je cesta, jak svou nasranost dát světu najevo. A pěkně sežrat. Z toho tak nějak vyplývá, že po vzoru Johna Lydona z Pistols, který snad nikdy neřekne o ničem a nikom nic pochvalného (viz jeho permanentní osobní válka s Iry, osobní válka s Green Day, osobní válka s hipíky, dlouhými vlasy, svatbami, katolíky,... a tak xĐ), vás jako správného punka musí něco ustavičně s.r.á.t. Musíte mít něco, na co reagujete. Něco, co vás sere právě TEĎ, v tuto chvíli, teď máte chuť hodit šutrem po určité věci! A TO je podle mě podstata punku, a ta jednoduše MUSÍ být aktuální!! Aby se tohle stalo, měli by punkeři v první řadě opustit růžový bublinky a komunity a protestovat proti skutečným věcem (Příklad písničky:" Nepotřebuju média, aby mi říkali, co mám dělat, nepotřebuju Novinky, aby mě ovládali", "Zeman je piča", "*libovolný politik* je piča", "Maso v kebabu je hnusný", "Peníze, peníze, peníze" .... to jen tak namátkou xD).

Sám zmiňovaný John Lydon to bere s nadhledem: "Mladý děcka éru punku nezažila. Tak ať se odprostí od 45 let starýho stylu a jdou radši vytvářet něco vlastního." ... Na to můžu odpovědět jen - pojďme dělat nový punk. Pojďme zaplnit ulice NAŠÍ vlastní kreativitou. Svět POTŘEBUJE změnit, koleduje si o velkou vlnu protestu, ale neotřelého, tak neotřelého, jak neotřelý býval kdysi punk... ale už není. V klasiskch punkových interpretech máme nevyčerpatelný zdroj inspirace. Pro mě osobně budou asi vždycky hodně znamenat a budu po punkových deskách sahat pokaždé, když se budu cítit na pytel... protože mi pomůžou :). Ale v jejich nejlepším jménu - nechme se inspirovat, ale pokračujme dál. Nevěřím, že punk je mrtvý, jen si potřebuje znovu dýchnout současného světa. Poj'dme do toho spolu :)). Krásný příklad funkčního současného punku vidím třeba v Pussy Riot - ty holky přinesly něco nového, ovlivnily mnoho lidí, upozornily na SOUČASNOU situaci v Rusku a osobně mě mrzí jen to, že nepíšou písničky v nějakém jazyce, kterýho aspoň trochu rozumím xĐ (tak jako tak Pussyny zůstávají jediným důvodem, proč bych se někdy hodlala učit rusky xĐĐ). Z toho vyplývá jediná věc - klasický punk možná zůstane v minulosti, ale jeho principy, jeho touha po revoltě a cestě ven z nevyhovujícího systému, ta kontroverze a zápal pro věc jsou použitelné v kterékoli době. Zbývá jen umět s tím pracovat. A pak punk rozhodně nebude umírat. Bude nesmrtelný ;´) ^_^.

S láskou k Sex Pistols, Patti Smith a mnohým dalším

Wayward T.♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 4. března 2015 v 22:17 | Reagovat

No punk tu byl, je a bude :):D

2 Wayward T. ♥ Wayward T. ♥ | Web | 4. března 2015 v 22:41 | Reagovat

[1]: Nekompromisní komentář :D (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SLOVNÍČEK ;D:
Wayward T.♥ - přezdívka autorky blogu
EA = Emilie Autumn, geniání a šílená hudební (nejen hudební) osobnost ;)
Krumpety = The Bloody Crumpets, její skupina
Asylum = angl. blázinec, léčebna
Kdybychom si ještě furt nerozuměli, možná ještě něco připíšu ;P. Často deformuju slova, zvyknete si =D.