Ve jménu lebky se zkříženými punčochami

Listopad 2015

Dresden Dolls - Girl Anachronism

23. listopadu 2015 v 20:08 | T.♥ |  Songy
Dnes se po převelice dlouhé době vracím k původní myšlence svého blogu. Aneb jakožto fanynka Emilie Autumn... bych neměla opomíjet Amandu Palmer a Dresden Dolls.



Amanda mě teď popravdě řečeno baví mnohem víc než Emilie :P. Jednak je taková... lidštější :D... a za druhé jen tak mimochodem žije s Neilem Gaimanem, což mně osobně připadá nehorázně cool.

Tuhle písničku si zpívám celý den.... mohla bych celý ten text odrecitovat. Už dlouho jsem neslyšela, že by mi něčí text tak kurevsky mluvil z duše... :P... -_-

Cituji jen namátkou:

"And I've got some issues to work through
There I go again
Pretending to be you"

nebo -
"They'll say just
Let
Her
Crash
And
Burn
She'll learn
The attention just encourages her"


a hlavní motto tohohle v mnoha ohledech příšernýho dne -

"PLEASE EXCUSE HER FOR A DAY, IT'S JUST THE WAY THE MEDICATION MAKES HER..."

Ten text se asi nedá chápat konkrétně. Aspoň já ho tak nevnímám. Podle songmeanings.com to napsala inspirovaná tím, že přišla na svět o něco dřív, než měla... Ale já v tom vidím zpověď holky, která není až tak úplně na svém místě, není nemocná (nebo alespoň ne léčitelně nemocná), je svá, je jiná, je prostě tak trošku.... out of place. Divná, dalo by se říct.

A tenhle pocit mě dnes naprosto extrémně zavalil. A nějak to nedávám. Hodně to nedávám T_T.

Díky za pozornost.

Ve jménu toho, že holky s proužkovanými podkolenkami a trochu zamotanými hlavami musí prostě vždy držet při sobě

Wayward T.♥

10 důvodů proč si myslím, že ode mě všichni kluci utečou

19. listopadu 2015 v 21:00 | Wayward T.♥
Články, které jsou stavěné na kostře "10 důvodů, proč..." se teď vyrojily jako houby po dešti. Musí se nechat, že se dobře čtou, vypadají přehledně a člověk i při rychlém prolétnutí očima udrží v mozku hlavní myšlenku, takže - proč ne. V souvislosti s tím začala hlavní stránka Blogu.cz vyhazovat články typu "10 důvodů proč nemám kluka/proč jsem furt sama/...", a popravdě řečeno... dost jsem se u nich pobavila :D. Sebereflexe některých autorek je naprosto kouzelná.
Takže v tomto duchu, ne kvůli nějakému kopírování nebo opičení, čistě jen pro to, že jsem se u oněch článků fakt zasmála, rozhodla jsem se dát do kupy něco na podobný brdo - tudíž:

10 DŮVODŮ, PROČ SI MYSLÍM, ŽE ODE MĚ VŠICHNI KLUCI BEROU ROHA

Jsem, troufám si říct, celkem přitažlivá holka. Vypadám fajn, flirtování mi nedělá problém... a jsem skromná, smaozřejmě ;D. Nepřipadá mi, že bych o mužskou pozornost měla nouzi. Někoho "sbalit" mi připadá celkem jednoduché. Problém nastává ve chvíli, kdy si přejete, aby ten sbalený někdo... zůstal.
A to mi strašně nejde.

Pokusila jsem se v tomto článku sepsat 10 důvodů, proč si myslím, že jsem doteď vždy dostala kopačky já. Co ty kluky odradilo, když je přešel ten zamilovaný opar a začali zjišťovat, jaké to se mnou vlastně bude dooopravdy. Pevně doufám, že to někoho osloví nebo potkám nějakou spřízněnou duši :P. Příjemné počtení ;).

Kuřácká dilemata

9. listopadu 2015 v 18:31 | Wayward T.♥ |  Střípky kreativity
Kratičký úryvek z mého dnešního rozhovoru sama se sebou:

/Vytahuji cigaretu/

"No co... Zapálím si... Život je příliš krátký na vyhýbání se cigaretám..."

Odpověď mého sakrastického mozku:

"Hahaha! To si kuř, že je..."

...Aneb cigárama si onu krátkost tuplem pojišťuju, že... :D.

Jojo.

V pondělí podvečer zdraví

Wayward T.♥

PS: Chápu, že nejde o zrovna obšírný článek, ale tak mě to pobavilo, že... :D jsem prostě musela. I vlastní hlava občas umí přijít s nečekanou hláškou xD. Papa ;).

O knihomolaření na veřejnosti aneb Lidi, čtěte, sakra...

3. listopadu 2015 v 21:04 | Wayward T.♥
Dnes se mi stala poněkud nepříjemná věc, která mě po předlouhých měsících stagnace opět donutila pokusit se sesmolit nějaký článek. Seděla jsem zrovna na školní chodbě, čekala na hodinu a pro zabití času jsem si pročítala nějaké básničky od Bukowskiho*. Lidi kolem mě kecali, smáli se, pouštěli si hovadiny na Youtubku, nic, co by mi vadilo, normální zvuky života. Dokud jsem přes celou chodbu nezaslechla jakési dvě nepříliš opatrné spolužačky, jak začaly spiklenecky mumlat, počemž jedna z nich vyhrkla: "Jó, furt jenom čte."

Mít lepší náladu, možná po nich spiklenecky zamrkám a nechám to plavat. Bohužel pro nás všechny, měla jsem náladu už tak dost pod psa xD. Takže jsem se jen zamračila ("Furt? Jenom? Vždyť knížku ve škole vytáhnu tak jednou dvakrát týdně, ani ne..."), v duchu jsem oněm slečnám vynadala do porvchních degentek a jen velice nesoustředěně jsem pokračovala v četbě.

V podstatě by se mohlo jednat o jednorázovou nepříjemnost, ale pak mi začaly docházet souvislosti.

Kdekoli jsem před maturitou vytáhla knížku (a jak všichni víme, před maturitou by se knížky přece jen v konečném důsledku číst měly), následovala reakce typu: "Co čteeeeš?! Seš knihomol!" a ani moje teorie o tom, že před maturitou by se přece jen v konečném důsledku knížky číst měly, mi moc nepomohla od nálepky "ona je čudná, ona si čte". Nicméně, i skrze tyto zkušenosti jsem na veřejnosti začala vytahovat knížku pravidelně.

Částečně proto, že - jakkoli je mi to kvůli reakcím okolí trapné přiznat - si počtu celkem ráda, a částečně také proto, že jsem od přírody provokatér každým coulem a tak trochu mě baví srát lidi, jsem po matuře začala valit knížky jednu za druhou. Bukowski, Welsh, Ginsberg, Gaiman, do toho volná chvilka na brigádě, čekání na vlak nebo prostě jen zevlení v parku - jednoduše jsem se rozečetla celkem ve velkém stylu - před lidmi, NASCHVÁL - a užívala jsem si to. A tentokrát s dopředu určeným cílem - záměrně jsem se s knihou neschovávala. Chtěla jsem, aby lidi viděli, že čtu, aby viděli, co čtu, a byla jsem zvědavá, zda to někdy povede k nějakému hovoru na danou knihu nebo jakékoli zajímavé reakci. Nazvala bych tuto činnost "demonstrativním čtením na veřenosti" a abych nějak zdůvodnila, proč je tento článek řazen mezi témata týdne, ano, troufám si říct, že vytáčení okolí s knihou v ruce je kus moje zvláštní záliba, takové lehké moralizování, lehký exhibicionismus a porce přirozeného provokatérství xP.

Paradoxně, po tom, co jsem s tím vším uvědoměle začala - nestalo se nic. Otázka "Co čteš?" mi byla za několik měsíců položena tuším dvakrát (čehož si vážím, aspoň něco xD). A dnes se tedy nepřímo dostavila přesně taková reakce, která mě od mého "demonstrativního čtení na veřejnosti" málem odradila.

Málem....

Než mi to docvaklo.

Lidi, kamarádi, děcka, kolegové... čtěte.

Že čtení z nikoho neudělá ještě většího blbce, to doufám zdůrazňovat nemusím. Že čtení neudělalo ještě většího blbce z nikoho v žádném historickém období, to asi taky ne. Ale ráda bych podtrhla, že v dnešní době může knížka nadělat snad ještě větší zázraky než v minulosti - ne proto, že lidé hloupnou (jsem odpůrcem veškerých teorií o tom, že jde civilizace do kytek, podle mě je stejně nanic už pěkně dlouho a ještě dlouho naprosto stejně nanic bude, což zní dost pesimisticky, ale ve své podstatě mi to připadá spíš velmi osvobozující ;P), ale pro způsob, kterým si navykli se zabavit. Žijeme v rychlé době, kdy mnohdy rozhodují sekundy, ne-li milisekundy. Tím více je důležité umět vypnout. Ale místo toho - rozhlédněte se někdy kolem sebe. Čím se lidé okolo vás baví? V každé volné chviličce vytáhnou TU VĚC. Je to placaté, elektronické a chytá to wi-fi. Nejčastěji tedy MOBIL. A přísahám, každý volný okamžik, každou rozpačitou chvilinku, každou posranou minutu svého života, kdy okolí nenabízí dostatečné rozptýlení, do té VĚCI čumí. Jako, jó, mobily jsou fajn, taky jeden mám a chytá wifinu :D, ale ... žádný jiný způsob zabavení se nenabízí*?

Tím pádem se v situaci, kdy jsem za divňačku, která "furt jenom čte", cítím velice oprávněná zařvat naprosto komukoli do ksichtu: "Furt seš jen na mobilu!" A myslím, že pomalé načítání videa na Youtubku nebo nesmyslné lovení nových příspěvků svého ex na sociálních sítích ještě nikomu příjemné zkrácení chvíle a klid do duše opravdu nepřineslo. No, za všechny lidi na světě asi nemám oprávnění mluvit, ale... mně určitě ne. Proto na chodbách čtu xD.

Ale vidíte tu sílu? Občas je prostě fajn vymanit se z všudypřítomné elektrosociílnímediálněovládanécosicosi takzvané "reality", kdy věci mají smysl jen, dokud vás na ně nepřestane bavit klikat, a namísto toho zašustit papírem a ponořit se do něčeho uceleného, něčeho, co se nemusí načítat, jen.... pročítat :D.

Pokud se mnou někdo nesouhlasí, neberu mu to. Ale pokud jste se ve slovech nad touto větou našli, apeluji na vás:

ČTĚTE. ČTĚTE TAK, ABY TO VŠICHNI VIDĚLI. NESTYĎTE SE ZA TO. SERTE TÍM TY PŘELÉTAVÉ LIDI OKOLO. Nebojte se toho.

Poslední dobou mi nic nepřipadá krásnější, než když vidím pěknou mladou holku/ženu***, která v rukou drží rozečtenou bichli. Je to jak dívat se na zázrak :D. Samozřejmě, můžeme čekat i nepěkné pohledy, neboť přiznejme si to, holka s knihou do světa vysílá poměrně feministickou zprávu typu "mrkej na mě, zabavím se i sama, nepotřebuju tvoje bezduchý fórky a hlavně, miláčku, jsem možná mnohem chytřejší než ty" (:D), což zdaleka není úplně každému po chuti (paradoxně nechuť zde otázka pohlaví vůbec neovlivňuje, jak šlo možná vidět na mém dnešním zážitku ;P). Ale už proto si myslím, že demonstrativní čtení na veřejnosti za to stojí. Někdo na to reagovat nebude a spousta lidí bude ohrnovat nos, ale stejně to v dnešní době funguje jak plivanec do tváře, velice přesně mířený a možná a SNAD schopný vzbudit i nějakou odezvu - jako že to donutí pár otevřenějších lidí se zamyslet, motivuje pár stydlivějších lidí k hrdému přiznání k četbě, nebo to alespoň naštve pár primitivů.

Takže básničky od Bukowskiho jsem dnes dolouskala do konce, a příště se zas těším na vzbuzování ohnivých reakcí na školní chodbě :D.

Pokud to někdo zvládl přečíst celé, děkuji Vám za pozornost :). Děkuji vám, že čtete.... ;D :P

S úctou

Wayward T.♥

* konkrétně Básně II. s podtitulem Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl. Celkem příhodné xD.
** pokud by tu - celkem oprávněně - nějaký chytrolín navrhl, že lidi na mobilu/tabletu/... si také mohou číst, uznávám, že ano, mohou, dokonce inkognito :D, ale přece jen si osobně myslím, že kniha je kniha. Je to jen můj subjektivní názor, nikomu jej nevnucuji.
*** tím nediskriminuji mladé kluky a muže s bichlí v ruce, nebojte xD. Jenom mi nějak připadá důležitější vyzdvihnout spíš ženské pohlaví, jelikož k němu patřím, tudíž to tam vnímám mnohem silněji. Nic jiného v tom není ;).
SLOVNÍČEK ;D:
Wayward T.♥ - přezdívka autorky blogu
EA = Emilie Autumn, geniání a šílená hudební (nejen hudební) osobnost ;)
Krumpety = The Bloody Crumpets, její skupina
Asylum = angl. blázinec, léčebna
Kdybychom si ještě furt nerozuměli, možná ještě něco připíšu ;P. Často deformuju slova, zvyknete si =D.